Divadýlko na dlaniDivadýlko na dlani
Novinky
Program
Repertoir
Soubor
Studio
Fotoalbum
Videoalbum
Kudy k nám
Partneři
Kontakty
Blog
Divadelní nepravidelný občasník
Facebook
Krajská přehlídka Popelka na dlani
novinky

ZAMYŠLENÍ STĚHOVACÍ aneb co bychom už rádi v divadle neviděli, ale vyloučit to nemůžeme

 2. 2. 2011 |  Radek Kotlaba
Foto
Sedm čtyřmetrových přívěsů bylo převezeno na přelomu roku z Debře do Domu kultury.
Asi bych se měl omluvit za obsah prvního dílu této rubriky „co v našem divadle neuvidíte“, kde jsem psal o Malé vánoční povídce Divadla v Dlouhé a netušil jsem, že to bude dramatizace posléze uvedená i naším souborem. Člověk míní a čas mění, posíleni o muzikanty z Isary jsme si troufli i na kus s hudebním doprovodem. Možná, že v tomto pokračování pravidelné rubriky si opět (lidově řečeno) „naběhnu“ a to, co považuji dnes pro naše divadlo za nedostupné, se za pár let stane skutečností.

Tedy, co v našem divadle neuvidíte? Bohatou výpravu s pompézními kulisami využívajícími jevištní tahy, proměny scény a velké přestavby za spuštěnou oponou, dokonalou iluzi pokojů i venkovního prostředí. Vždy jsem si zakládal na tom, že jsme „chudé“ divadlo, které si vystačí s kostýmy, pár rekvizitami a především hereckou akcí. Přestože naše nové působiště v DK MB by scénicky rozbujelé pojetí divadla umožňovalo na pro nás nevídaně velkorysé scéně, nechceme se do výpravného divadla pouštět. I na „velké scéně“ bychom rádi zůstali klubovým či studiovým divadlem.

Doposud článek píšu s lehce ironickým podtextem, neboť zkušenost stěhování z Debře je velice živá a nikdy bych si nepomyslel, kolik rekvizit, kostýmů a dalších potřeb pro realizaci našich několika her, které máme na repertoáru, potřebujeme. Přestával jsem si myslet, že jsme chudé divadlo, ale naopak mě napadalo k čemu máme takových „krámů“? Je to stejné jako v rodině, teprve při stěhování si člověk uvědomí, jakou spoustou věcí se postupně během života obklopuje, co všechno by se dalo vyhodit, ale ... Ale nejde to, protože každá věc má svou minulost, skrývá v sobě vzpomínku, která nám brání se s ní radikálně rozloučit. A to nemyslím na to, že vzápětí poté, kdy cokoliv vyhodíte, to začnete nutně potřebovat a ani přehrabání koše či popelnice už zpravidla nepomůže.

I to, co jsem dnes vyloučil – scénicky tradiční divadlo – může nakonec přijít. Připomínám si pocit, kdy jsem jako člen divadýlka stál mezi krásnými malovanými kulisami na historickém jevišti. I to je zážitek mimořádný. Při jedné z prvních spoluprací se správou zámku v Mnichově Hradišti jsme se ocitli se svými výstupy na scéně klasicistního divadla a najednou prkna pod našima nohama nebyla jen prkny „znamenajícími svět“, ale i minulost s její neopakovatelnou atmosférou. „Never say never“ - kdoví, co všechno nás v divadýlku čeká, jestli se na jevišti nesetkáme s některou z her, které se objevily v této rubrice anebo klasickou výpravou, asi bych si měl začít hledat nový námět pro své příspěvky.
Další články autora:
03.02.2012 Jak získám Fučíkův odznak 4: “..., ale já věřím na víly.”
02.12.2011 Jak získám Fučíkův odznak 3 - dokončení minulé části
20.11.2011 Jak získám Fučíkův odznak 3
13.07.2011 Jak získám Fučíkův odznak 2
09.06.2011 Jak získám Fučíkův odznak
02.07.2010 Klasika neklasicky aneb Proč si vyprávíme dokola stále stejné příběhy?
26.02.2010 Patří blázni do hlediště nebo na jeviště?
09.12.2009 Loutkové divadlo v postloutkové době
09.12.2009 Věda na jevišti nemusí být věda (a už vůbec ne nuda)
07.07.2009 Co bychom vám v našem divadle jednou rádi ukázali, jestli na to budeme mít (a nemyslím tím peníze)
zpět
  
Hledáme

herečky
herce
režiséry
zvukaře
osvětlovače
švadleny

kontaktujete nás na telefonním čísle
739 017 581
nebo napište:
infodivadylko-nadlani.cz

© Divadýlko na dlani 1998 - 2019 | Webmaster