Další obětí rozhovorů z cyklu soubor se představuje se stala Květa Exnerová, žena andělského vzezření s ďáblem v těle.
Květuško, co Tě přivedlo do Divadýlka?
S divadlem jsem začala už v deseti letech, a protože mi doma taky často říkali, že jsem pěkná komediantka, tak Divadýlko na dlani pro mě byla jasná volba.
Co Tě na amatérském divadle nejvíc baví?
Přijďte někdy na divadelní zkoušku a pochopíte. Je úžasné, když se sejde několik naprosto různých lidí a doslova z ničeho udělají skvělé představení a to snad ani nemusím zdůrazňovat, kolik srandy se u toho zažije.
Tvá první role byla ve hře Inventura, jak ses s ní srovnala?
Hrát naivní roztouženou blondýnku mě moc baví, i když v poslední době se mi to jako brunetce hraje trochu hůře.
Dnes zkoušíš ve dvou nově připravovaných inscenacích Divadýlka, dá se to vůbec zvládnout?
No, časově je to dost náročné, kor když člověk ještě občas nějaké to představení svítí, zvučí, pomáhá na pokladně, v šatně atd. Takže kolikrát je to spíš náročné pro mé okolí, ale když to miluješ, není co řešit.
Když porovnáš zkoušky oněch her, jak se od sebe liší?
Liší se opravdu hodně. Představte si zkoušku, kde je asi 11 ženských na jednoho režiséra a zkoušku, kde je hromada chlapů a k tomu občas ještě nějaký ten troll či trpaslík. Ale o to víc mě práce na obou představeních baví.
Zpíváš také v hudební skupině, jak jsi se k tomu dostala?
Mohla bych říci, že jsem prošla těžkým výběrovým řízením sotva srovnatelným s nynějšími televizními mániemi, nicméně kapelník je můj tatínek, takže to až tak složité nebylo. Ale kdo rád muziku, která má šmrnc, tak si kapelu Apettyt nenechte ujít.
Jak si nesla stěhování Divadýlka z Debře do Domu kultury v Mladé Boleslavi?
Nesla jsem to těžce. Obzvláště, když jsem musela nést tak těžké skříně, stoly, židle a praktikábly. Ale doufejme, že se naši diváci naučí chodit i do Domu kultury, ač ztráta divadelního baru jistě bolí nás všechny do dnes.
Máš nějakou nejoblíbenější hru Divadýlka na dlani?
To je těžké, protože každá hra má pro mě svůj význam. Sledovala jsem vývoj Ryby ve čtyřech, co by nápovědka. Svítím a zvučím Pít či nepít. Na jeviště jsem poprvé vylezla v Inventuře a už se nemohu dočkat premiér našich nových dvou her. Ale tu nejúžasnější atmosféru má asi Vánoční povídka, kde opravdu cítíte tu pohodu zimních svátků.
Jaké to je být v kabině a svítit a zvučit představení?
Je to peklo, i když zase velice zajímavá zkušenost. Musím přiznat, že jakožto zvukařka mám daleko větší trému, než co by herečka na jevišti. Protože jako herec se můžete tu a tam z nějaké té chybičky vykecat, ale pokud uděláte chybu jako zvukař, tak to zkazíte ostatním hercům a z té kabiny toho moc nezachráníte. Ještě že náš herecký ansámbl je natolik zdatný, že i tu světelnou chybičku pěkně zahrají.
Je nějaká hra, u které je zvučení a svícení o nervy?
Mé první a asi i nejnáročnější představení je Pít či nepít, ale nervy mám vždycky. A už jsem přešla i do té fáze, že mám trému i za ostatní osvětlovače při jiných hrách.
Těšíš se na Léto na dlani?
Těším se moc. Doufám, že mi pracovní povinnosti dovolí tu být co nejvíce.
Děkuji za rozhovor.
|
divadylko-nadlani.cz