Divadelní Piknik Volyně: Každý má Ankh-Morpork v sobě

14. 5. 2012 | Divadelní Piknik Volyně

V pátek 11. května se Divadýlko představilo s inscenací Muži ve zbrani na celostátní přehlídce amatérského činoherního a hudebního divadla Divadelní Piknik ve Volyni. Režisér Petr Matoušek poskytl při té příležitosti rozhovor do zpravodaje této přehlídky. Zpovídala ho Petra Jirásková.

Od vašeho postupu na celostátní přehlídku uplynuly necelé dva měsíce. Předělali jste něco? Moc jsme nepředělávali, ale hodně jsme hráli. Trochu jsme se snažili změnit klauny, kteří byli nejčastějším terčem výtek na krajské přehlídce. Pokusili jsme se z nich udělat takové utahané kolbenkáře, kteří občas mají záblesky práce. Nevím, jak moc se to povedlo a zda to bylo pro diváky čitelné. Ještě by to chtělo herecky i režijně dotáhnout. Musím se přiznat, že jsme momentálně hodně upracovaní a žere nám čas spousta dalších věcí, takže si nejsem ani jistý, jestli doděláme hru, kterou máme rozpracovanou. S jakou představou jsi inscenaci začínal budovat? Nebylo to tak, že bych řekl: bude to takhle. Připravil jsem podklady, rozebrali jsme situace, kdo kde přichází, postavy... Pak jsme pracovali s textem na scéně a zkoušeli jsme momentální nápady. Takhle třeba vznikla scéna s pitím kafe. Pratchett hodně pomáhá svým slovním humorem. V tom je mi strašně blízký. Možná se v tom někde až utápím. Už teď je text seškrtaný na polovinu, ale třeba by ještě unesl další zásahy. Pak je ovšem otázka, do jaké míry je to ještě Pratchett. Jaká je tvoje scénografická koncepce? Chtěl jsem zůstat v náznacích, ne abychom malovali kulisy. Každý má Ankh-Morpork v sobě. Ať si ho vytvoří sám nebo ať ho zná. Chtěl jsem hlavně hravé divadlo. Nedávno jsem dělal Osm žen, což je klasické iluzivní kukátko, byť trochu dělané jako komiks. Proto jsme teď naopak udělali scénografii chudou, postavenou jen na kostýmech a rekvizitách. Občas se u kostýmů najde detail, který úplně nezapadá do celkového obrazu. Je to záměr? To je spíš moje režijní a dohledová nedůslednost. Navíc mi to až tak nevadí. Nechtěli jsme dělat kostýmovou klasiku pro Pratchetta, která se kreslí všude. Protože ho děláme velmi volně, přistupovali jsme velmi volně i ke kostýmům. Ne vždycky se asi povedlo, aby to bylo ve stejných intencích, aby to mělo všude stejnou míru nadsázky. Teď je opravdu málo času, mám v hlavě, co mi vadí, a ještě jsem to ani nestihl říct. Plánoval jsi Muže ve zbrani od začátku jako kontaktní divadlo? Zas až tak kontaktní nejsme. V hravosti je to trochu navázáné na naši starší inscenaci A tak tě prosím, kníže, ale snažíme se lidi netahat do děje za každou cenu. Nebereme je na scénu a neztrapňujeme je. Mám rád přímou zpětnou vazbu, kdy vidím reakce. Je to pochopitelně riskantní, protože můžou být odmítavé. Ale s tím do toho jdeme. Zažili jste takovou odmítavou reakci? S Pratchettem ne. V knížeti se nám párkrát stalo, když jsme hráli pro málo lidí, že bylo publikum rezervované. Nevím, jestli se smáli dovnitř nebo se nesmáli vůbec a jen se tvářili. To se ale stalo opravdu jen párkrát, protože se nám většinou dařilo hrát tak pro patnáct, dvacet lidí. Když se ale takové představení vyvede, je to o to větší síla. Na poslední přehlídce jsi říkal, že už bys nejraději dělal jenom Pratchetta. Pořád to platí? Asi bych si občas odskočil, ale rozhodně plánuju dalšího. Ale jinak! Chtěl bych ho udělat iluzivně, hodně iluzivně. Dokonce přemýšlím i o projekci nebo stínohře. Uvidíme. Nejdřív ale musím zjistit, zda je k dispozici překlad, a zajistit povolení. Příští rok mám v plánu jinou věc, ale za dva roky bychom se do něj mohli pustit.

Přepis rozhovoru ze zpravodaje Divadelního Pikniku Volyně z 12.5.2012 (originál ke stažení zde: http://www.amaterskascena.cz/up/soubory/zpravodaj-c-3-1205132054-520.pdf)

Další články autora:

12.05.2014 Jednohubky aneb reakce diváků

12.05.2014 Štědrovečerní zkušenost

12.05.2014 Dlouhý Štědrý večer byl úkrok stranou

zpět

Hledáme

herečky
herce
režiséry
zvukaře
osvětlovače
švadleny

kontaktujete nás na telefonním čísle
739 017 581
nebo napište:
infodivadylko-nadlani.cz