Divadýlko na dlaniDivadýlko na dlani
novinky
program
repertoir
soubor
studio
fotoalbum
videoalbum
kudy k nám
partneři
kontakty
krajská přehlídka Popelka na dlani
divadelní nepravidelný občasník
Facebook
novinky

Weissův filmograf: Mág (1987)

 31. 1. 2013 |  Martin Weiss
Foto
J. Schwarz v roli K. H. Máchy
O tom, že byl Karel Hynek Mácha velký básník, se můžeme přít, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat. Jaký však byl jako osobnost? Divadýlko na dlani ve své dramatické koláži Tam na své pouti pozdravujte zemi vykresluje poetu jako figuru značně problematickou a tragickou, ale též jako postavu nebránící se humornému uchopení (ještě aby se víc než 170 let po smrti bránil, pozn. aut.). V tomto příspěvku bych rád čtenářům přiblížil poslední fi lm režiséra Františka Vláčila Mág, který se máchovskému tématu věnuje jaksi z druhé strany, totiž způsobem daleko tísnivějším.

Přestože Vláčil natáčel i filmy zcela jiných žánrů, je v širokém povědomí zapsán zejména jako nepřekonatelný režisér historických filmů. Jeho Marketa Lazarová či Údolí včel po právu patří do zlatého fondu československé kinematografie. Cit pro lyriku, obrazotvornost, a přesto také historická věrohodnost, jakoby jej předurčovaly pro natočení filmu o posledních letech Máchova života. Výsledek však působí poněkud těžkopádně.

Samotná postava Máchy je podána přesvědčivě, tedy nejednoznačně. Snoubí se v ní neuvěřitelný cit s krutostí , laskavost s egocentrismem, domýšlivost s pokorou a nechybí ani elektrizující charisma. Film však lavíruje na hranici mezi lyrikou a povinnou epikou. Proč povinnou? Aby si zachoval svůj životopisný rozměr, musí přece divákovi sdělovat faktické informace. Pokud by však na tuto nutnost rezignoval a zůstal dílem pouze lyrickým, udělal by lépe. Vždyť snahy zpodobnit a rekonstruovat pomocí kamery výjevy, které figurují v Máchových dílech, a s jejich pomocí předat určitou emoci či náladu, fungují. A to zejména ve chvílích, kdy se obraz propojí s operní hudbou či recitací Rudolfa Hrušínského nejst. Koneckonců, zájemci o fakta mohou sáhnout do odborné literatury.

Snahou o kombinaci diváckosti a uměleckosti dochází k fragmentarizaci vyprávění. Sledujeme řadu takřka samostatných výjevů: Mácha (J. Schwarz) přichází do Prahy, dělá zlou krev v kajetánském divadle, svádí Lori (V. Žilková), setkává se s Márinkou (M. Vančurová), toulá se přírodou a po hospodách, vydává Máj a umírá v Litoměřicích. Ačkoliv tuto roztříštěnost můžeme vnímat jako znak romantické rozervanosti, jež prostupuje Máchovým dílem, je zdrojem minimálního napětí.

Zásadním nedostatkem Vláčilova filmu je neurčitost toho, čím chce být. Pokud by režisér zvolil jeden konkrétní způsob, jak k látce přistoupit, jistě by se jednalo o nadprůměrný snímek. V tomto tvaru je to pouze mdlý exkurz do konce básníkova života. Pokud se chcete o K. H. Máchovi skutečně něco dozvědět a zároveň neodcházet domů s myšlenkou na vlastní skok do jezera, přijďte na naše historicky první didaktické představení Tam na své pouti pozdravujte zemi.
Další články autora:
23.03.2016 Bylo nás pět je doporučeno na národní přehlídku ve Volyni
19.02.2016 Petr Matoušek: Celou partu z Bylo nás pět jsem měl obsazenou jedna dvě
20.05.2015 Pod kilty trenky nepatří, přivezlo Divadýlko doporučení díky tomu?
22.03.2015 Divadýlko na přehlídce v Rakovníku opět nezklamalo
23.01.2015 Soubor se představuje: Kristýna Řepová
23.01.2015 Soubor jásá: Zkoušíme Bylo nás pět
23.01.2015 Prasátko smrti
12.11.2014 Noc divadel v Divadýlku na dlani: program potrvá do třetí hodiny ranní
23.10.2014 Soubor se představuje: Kateřina Límanová
23.10.2014 Natřikrát zlomená Klára
zpět
  
Hledáme

herečky
herce
režiséry
zvukaře
osvětlovače
švadleny

kontaktujete nás na telefonním čísle
739 017 581
nebo napište:
infodivadylko-nadlani.cz

© Divadýlko na dlani 1998 - 2017 | Webmaster | Google+