Ale té Maryši se nevzdám!

26. 8. 2019 | Jitka Šotkovská

RECENZE, Zpravodaj Jiráskova Hronova - Divadýlko na dlani Mladá Boleslav: VÁVRA aneb Všechno, co jste chtěli vědět o Maryše a báli jste se Mrštíků zeptat.

Na inscenaci Vávra aneb všechno, co jste chtěli vědět o Maryše a báli jste se zeptat Divadýlka na dlani z Mladé Boleslavi mě nejvíc okouzluje ansámblová souhra. Herci si užívají folklórní stylizaci, místy dryáčnicky, ale nikdy za hranicí dobrého vkusu, plnokrevně se obouvají do bodrých vesnických typů, se všema těma rukama v bok, široce otevřenými postoji, zpěvavými intonacemi a přehnaně zdůrazňovanou délkou samohlásek jemně parodují snad celou mrštíkovskou inscenační tradici. Že dokáží všichni udržet jednotnou míru nadsázky a stylizace mi v amatérském divadle přijde pozoruhodné. Zřejmě máme všechnu tu bodrost, rozšafnost a chytráctví přece jen v krvi. Stejně tak Petr Matoušek pevně drží režijní otěže, příběh se bez temporytmických škobrtání žene vpřed, nezdržuje se složitými přestavbami, vše se odehrává před kulisou moravské vesnice s univerzálním folklórním mobiliářem. Dřevěný stůl a židle, postel s péřovou duchnou, necky a demižon – vše, co potřebujete k inscenování libovolné české vesnické hry. Sám princip apokryfního rozehrání nejslavnější české hry je samo sebou rozkošný. Ať už zapojením samotných bratří Mrštíků do děje, různými literárními odkazy, pohráváním si s ikonickými replikami typu “roba seš a líbáš jako děcko”, nebo jazykem, který využívá nářeční prvky snad ze všech koutů republiky (však i Mrštíkům bylo vytýkáno, že jazyk Maryši není autentický). Daří se situační gagy, jako když si Vilém v neckách s mokrým zadkem elegantně přehodí nohu přes nohu, aby zachoval dekórum, Strouhalovo opilecké usínání vestoje, i ty slovní jako třeba knižní výhružka “Pero meča mocnější!” nebo cimrmanovsky naivistické “Vávrův tramínek, mého zdraví pramínek”. Místy ale inscenace sklouzává k na můj vkus až příliš přímočaré lidové zábavě. Nejslabší mi pak připadá ve chvílích, kdy se drží přímo původní litery – když dojde na samotné Mrštíky, je potřeba přece jen větší dramatický dráp, už nestačí jen lehounké a z principu vnějškové parodické pohrávání. Matouškovo odkrývání pravého pozadí Maryši je vlastně trochu misogynské – za celým skoronešťastným osudem Maryši stojí intrika Strouhalky s Lízalkou, xenofobní strach z neznámého – v Brně, kam ji láká redaktůrek Vilém, by Maryša bezpochyby morálně zpustla. I Stařenka, snad jediná postava, která s Maryšou soucítí, je u Matouška Stařeček. Ale možná se zde jen domýšlí motiv patrný i u Mrštíků – jak naznačuje nejedna ze soudobých i starších inscenací Maryši, je to právě Lízalka, která bývá nejkrutější postavou celé hry.

Další články autora:

žádný další článek nebyl nalezen

zpět

Hledáme

herečky
herce
režiséry
zvukaře
osvětlovače
švadleny

kontaktujete nás na telefonním čísle
739 017 581
nebo napište:
infodivadylko-nadlani.cz