Do stovky jen 90 - historie Divadýlka (1. díl)

20. 2. 2008 | Petr Matoušek

První vystoupení Divadýlka na dlani na prvním Středověkém jarmarku na Mladoboleslavském hradě v červnu 1999 (zleva: Martin Bartoš jako Jošt z Rožmberka, Petr Matoušek jako Jan z Michalovic a Simona Hájková jako Žofie z Rožmberka).

Divadýlko na dlani bylo založeno během léta roku 1998. Nešlo o rozhodnutí dlouho zvažované, pečlivě plánované. Naše Divadýlko vznikalo z pocitu a potřeby. I když to neznamená, že se to stalo přes noc. Zkrátka pocit nutnosti vyzkoušet si divadlo po svém a sami se zkrátka jednoho dne naplnil až po okraj a naše potřeba exhibovat se nabrala směr samostatné divadlo. Když píšu naše - myslím tím moje a Simony Hájkové - mé drahé duše, ženy a milenky.

Hráli jsme tehdy v Divadle poezie a situace v souboru byla vcelku tíživá. Stará parta se v té době rozdrolila, a i když představení byla stále divácky úspěšná a slavila a účastnila se i Wolkerova Prostějova, na jazyku stále častěji zůstávala podivná pachuť opakování, jednoho pohledu - zkrátka nás to pomalu ale jistě přestávalo bavit.

Měli jsme tehdy už rok Dětský divadelní kroužek na 9. základní škole a pomalu poznávali práci režijní a vůbec všechny ty věci okolo vedení souboru. A tehdy přišel ten nápad - co si takhle založit divadlo s dospělými, podle sebe a celé naše.

Ovšem zásadní bylo pojmenovat naše nové dítě. Název jsme neměli a já dumal a dumal až jednoho letního odpoledne, kdy si Simča trochu spočinula po dobrém obědě, já stále dumal - Jak se sakra budeme jmenovat? A tu opět zasáhla moje Simona. Jen tak z postele a polosna zamumlala - Tak když jsme takový malý - tak třeba Divadlo na dlani. A bylo rozhodnuto. Logo bylo na stole krátce po názvu, ale stále šlo o to, co hrát a s kým.

Ohlížet jsme se museli rychle a tak jsme obvolávali všechny, se kterými jsme se kdy v divadle potkali. Mezi prvními byl Libor Ševců (Kolár), z Dobrovice Martin Bartoš, z Divadla poezie Jana Eršilová, Roman Provazník a Jitka Hollanová. Do hry, kterou jsme chtěli začít dělat - dramatizace povídky Oldřicha Daňka Jeden den velkokněžny -chyběl jeden chlap. Pomohla náhoda - kolegyně Martina Bartoše z Dobrovického souboru pracovala ve Škoda Auto Muzeu s kolegou, který měl obrovskou chuť hrát divadlo. Tak jsme potkali Zdeňka Okleštěka a byli komplet. Poslední věc, kde zkoušet pomohl překlenout Libor - zkoušelo se u něj ve škole v Krajířově ulici vedle Staré vodárny.

Další články autora:

05.12.2023 VSTUPENKY JAKO DÁREK

25.11.2022 Vstupenky jako dárek

06.09.2019 Přihláška do dětského studia

26.08.2019 Recenze na Vávru

15.04.2019 Divadýlko jede do Volyně

18.03.2019 Divadýlko doporučeno na celostátní přehlídku

18.03.2019 Vávra míří do Rakovníka

03.01.2019 Jak jsme vítali Masaryka aneb Po 100 letech

05.11.2018 Premiéra Mušketýrů

08.07.2018 Všíchni jsme herci... ve Volyni uspěli

zpět

Hledáme

herečky
herce
režiséry
zvukaře
osvětlovače
švadleny

kontaktujete nás na telefonním čísle
739 017 581
nebo napište:
infodivadylko-nadlani.cz