Při prvním rozhovoru mi to prošlo. Ukázalo se však, že napodruhé si nemohu dovolit opomenout rodinu principála našeho souboru. Proto jsem si zcela dobrovolně, au, ještě mě bolí trochu ruka, promiňte, dobrovolně vybral Simonku Matouškovou a požádal ji o rozhovor pro druhého Kurýra.
Simonko, máme za sebou další přehlídku amatérského divadla Wintrův Rakovník. Jak se ti tam líbilo?
Jako vždy - pěkně. Strávila jsem v Rakovníku tři dny ve společnosti divadelních kolegů, které mám ráda. Výborně jsem se najedla v divadelní restauraci a našla úžasný butik, kde jsem nakoupila spoustu krásných věcí Simonce a sebe odměnila za nalezení prvního zoubku.
Na výlet se vydala i Tvá a Petrova půlroční dcerka Simonka, jak té se v Rakovníku líbilo?
Pro Simonku to byl první velký výlet. Přesto ho zvládla jako starý ochotník.
Jak hodnotíš letošní přehlídku?
Vzhledem k tomu, že jsem se musela střídat v péči o Simonku, nemohla jsem vidět všechna představení a zúčastnit se společenských večírků, kde se to všechno probírá. Sama za sebe musím říci, že jsem zhlédla těžké kusy (Krvavá svatba, Na širém moři). Divadelní atmosféry jsem z nich moc nenadýchala. V Krvavé svatbě jsem se i zasmála, ale bohužel to aktéři neměli v plánu, mě rozesmát. Celkově hodnotím letošní přehlídku v Rakovníku jako velmi zdařilý výlet.
Dnes už víme, že porota rozhodla o doporučení naší hry Rue Bonapart 17 na
celostátní přehlídku. Je to pro tebe překvapení?
Ano. Po hodnocení, které jsme slyšeli po představení, jsem ani nedoufala, že by naše hra stála za zmínku v závěrečném hodnocení. Myslím si, že výtky směřované na hlavu Petra a Radka byly příliš osobní než divadelní. Postup mě samozřejmě velmi těší a doufám, že výběrová komise rozhodne o naší účasti na národní přehlídce.
Péče o malou Simonku Ti jistě zabere většinu času, jak to změnilo Tvůj vztah k divadlu?
Nijak. Simonka (vlastně já) má takové štěstí, že se narodila šikovnému tatínkovi, který dokáže maminku (skoro) ve všem zastat, a když je potřeba, přijedou na pomoc dědečkové a babičky. Takže já se můžu dle svého svědomí věnovat divadlu tak, jak sama uznám za vhodné. V současné době mi ale svědomí říká, být co nejvíc se Simonkou.
Divadelní plány do budoucna?
Nemám.
Zabrousíme trochu hlouběji do minulosti - kde tě potkalo divadlo?
Asi doma. Moje sestra (o 8 let starší) začala hrát jako první a to v divadle KaSS Mladá Boleslav s režisérem Kunou. Tam jsem si poprvé zahrála roli Sumce v rybníčku. Bylo to náročné vydržet pod vodou hodinu a půl. Měla jsem ovšem štěstí, mohla jsem se o přestávce vždy nadechnout (chachacha - pozn. red.). Tehdy mi bylo asi devět let.
A cos dělala pak? Divadýlko na dlani ještě nebylo.
Pak jsem vždycky musela vylézt a vytřít se froté ručníkem.
Myslím další soubor.
Promiňte, tato role mě velmi zasáhla, proto o ní velmi ráda hovořím. Tak tedy. Další soubor - Dobrovít Dobrovice, pak Divadlo poezie Jarky Jenčíkové, no a pak Divadýlko.
Za tu dobu jsi odehrála spoustu rolí - která je ta nej?
Tak samozřejmě výše zmíněný sumec, pak Pulec v představení Bubáci a Hastrmani...
A která role z Divadýlka si získala tvé srdce?
Krvavá Perchta v Putování za Mikulášem. Taky velkokněžna Kateřina a Pěnice nebo Loutna - to už se mi plete. Tu roli jsem si tak málo užila, že ani nevím, koho jsem hrála.
Děkuji Ti za rozhovor
|
divadylko-nadlani.cz