Kateřina Krušková, nyní již Límanová
|
|
Pokud dobře počítám, půjde o třetí rozhovor s jednou z našich ochotných ochotnických hvězd. Tentokrát půjde o rozmilou Kateřinu t.č. ještě Kruškovou, která dříve prodávala zmrzlinu. Taková známost by se teď hodila! Ale už ji neprodává...
Kačenko, když jsem přemýšlel, jak náš rozhovor začít, vzpomněl jsem si, že když jsem jako chlapec s Divadýlkem začínal, tak ses mi ze všech hereček líbila nejvíc. Myslíš, že je to dobrý začátek?
Myslím, že kecáš, ale jako začátek dobrý.
Dnes jsou z toho pocitu ovšem jen trosky, zvláště potom, co jsi nám na děčínské přehlídce oznámila, že se po dlouholeté známosti vezmete s Tvým přítelem. Nezanevřeš pak na Divadýlko?
Tak to určitě ne, Divadýlko je pro mě poměrně vysoko v žebříčku mých hodnot a jen velmi nerada bych o tuhle radost přišla. Myslím, že kdo se jednou stane hercem (i když jen ochotníkem), zůstane jím, jak jen dlouho to půjde. A navíc můj „budoucí manžel“ je velice rád, když alespoň tak 2x týdně odjedu na zkoušku a jeho pak nikdo neruší u TV, takže mě v tom i nadále bude jistě podporovat.
Jaký máš z děčínské přehlídky, kde jsme se představili s Rue Bonaparte 17, dojem?
Představení se myslím docela vyvedlo, alespoň můj pocit byl takový. A porotci taky byli celkem pozitivní, což se obvykle nestává, takže celkový dojem pro mě byl uspokojivý.
Která hra se Ti z těch, které Divadýlko uvedlo, líbí nejvíc? A proč?
Hodně ráda mám Snídani, jednak je to komedie a ty jsou všeobecně oblíbené, a pak tam hraje velká část souboru, a to je vždycky fajn, protože si na zkouškách (a někdy i o představení) užijeme spoustu legrace. Ale měla jsem ráda i představení Malé noční hry, které už bohužel nehrajeme.
A co nejoblíbenější role? Proč se Ti hraje dobře, proč ji máš ráda?
No to asi bude role matky ze zmíněné Snídaně, i když jsem ze začátku velmi těžce nesla, že už nehraju dcery, ale matku. Mým divadelním manželem je zde Jeník Hejdrych a s ním - si myslím - jsme ve veselohrách naladěni na stejnou vlnu, takže je to pak velmi příjemné veselohraní.
Máš kromě Divadýlka ještě nějaké další záliby, koníčky?
Ano, zálib a koníčků je hodně, jen času se mi bohužel nějak nedostává. Ráda sportuji, takže si občas jdu někam zacvičit, teď mě zrovna hodně baví spinning. Jinak mám moc ráda hory, obzvlášť v zimě, protože jsem velká milovnice lyžování. V létě se pak vrhám na kolo nebo brusle. No a teď nově je mou zálibou zahrádka. Přestěhovala jsem se do vlastního domku, tak se rýpu v hlíně a sázím různé rostlinky, jak to jen jde… no sama jsem zvědavá na výsledek.
Jak ses vůbec dostala k Divadýlku a k divadlu jako takovému?
První moje herecká zkušenost byla na základní škole, kde jsme hráli školní představení O lakomé Barce a kde jsem měla hlavní roli. No vlastně jsem měla ještě jednu hlavní roli ve školce, ale ta nebyla tak záživná, hrála jsem řepu v pohádce O veliké řepě. Na střední škole jsem začala působit v souboru Jarky Jenčíkové, kde jsem také poznala spoustu členů ze současného Divadýlka. Po té, co jsem skončila v souboru u paní Jenčíkové, mě oslovil Petr Matoušek, zda bych s nimi nechtěla hrát v nově založeném Divadýlku na dlani - a já na to s radostí kývla.
V létě slaví Divadýlko 10 let. Co pro Tebe znamená letošní výročí? Co bys Divadýlku popřála do budoucna?
Je hezké, že dokážeme fungovat, protože v dnešní uspěchané době je vzácnost, když si lidi na sebe najdou čas a dělají něco pro sebe i ostatní. Přeju Divadýlku hodně úspěšných her, spokojených diváků, a aby nám všem to divadelní nadšení dlouho vydrželo.
Děkuji Ti za rozhovor i za to, že si mi půjčila v Děčíně ručník a šampón.
|
divadylko-nadlani.cz