Divadýlko na dlaniDivadýlko na dlani
Novinky
Program
Repertoir
Soubor
Studio
Fotoalbum
Videoalbum
Kudy k nám
Partneři
Kontakty
Blog
Divadelní nepravidelný občasník
Facebook
Krajská přehlídka Popelka na dlani
novinky

Nenechte si ujít

 15. 8. 2008 |  Radek Kotlaba
Foto
Vanda Hybnerová a Jaroslav Plesl v představení Hamlet v podání Dejvického divadla pod režijní taktovkou Miroslava Krobota.
V rubrice, která Vás má upozornit na zajímavé divadelní a obecně kulturní počiny, které sice v podání našeho souboru neuvidíte, ale které přesto rozhodně stojí za pozornost, bych se dnes rád zastavil u Shakespearova Hamleta. Těm z Vás, kteří již mohli vidět na scéně našeho divadla novou hru „Pít či nepít“, nemusím vysvětlovat proč. Hamlet je jednou z postav, která se na jevišti objeví, nicméně nikoliv v hlavní roli. Poněkud netradiční pohled na události ze známého Shakespearova dramatu, jak zní jeden z možných podtitulů, neinspiroval totiž jen nás, ale Hamlet má více životů než příslovečná kočka, alespoň ve světě literatury.

Začněme tím, že i sám velký alžbětinec Shakespare tuto postavu nevytvořil, ale prostě si ji „vypůjčil“ z dánské kroniky Saxa Grammatika píšícího na přelomu 12. a 13. století. Hlavní hrdina se zde jmenuje Amlet a svou při s novým králem, který zabil jeho otce, vyřeší krvavěji a úspěšněji než jeho pozdější skorojmenovec, přežije a stane se sám králem Dánska. Podrobněji se s tímto textem můžete seznámit pod titulem „Příběh Amleta prince jutského“ například v posledním obsáhle komentovaném vydání Hilského překladu Hamleta.

Ve světě současného divadla je zřejmě nejproslulejší parafrází událostí z Hamleta prvotina britského dramatika Toma Stopparda (bude mu věnováno příští pokračování této rubriky) „Rosenkrantz a Guilderstern jsou mrtvi“. Divák už od přečtení titulu na plakátu ví, jak oba protagonisté dopadnou, tak jen čeká, jak se s touto skutečností vyrovnají oni. Celou hru se snaží přijít na to, proč právě my. „Nic špatného jsme neudělali! Nikomu jsme neublížili! Nebo snad ano?“ Mají tak mnoho společného s hrdiny absurdního dramatu či postavami Kafkových próz. V současné době můžete představení vidět na scéně Divadla v Celetné, kde je hraje Spolek Kašpar.

Na českých jevištích je jednou z nejslavnějších verzí Hamleta úprava Ivana Vyskočila, kterou hrál se svým Nedivadlem pod titulem „Haprdáns aneb Hamlet princ dánský ve zkratce čili jak tragedie přišla zkrátka“. Co prozradit o tomto představení? Že se tragedie skutečně nekoná, že se budete dobře bavit a přežije nejen Hamlet (zde domácky Hami), ale dokonce i Klaudius. Že „velké“ divadlo se dá udělat i s pár herci a skromnou výpravou a záleží jen na nápadech. Přesvědčit se můžete sami, neboť letos byl záznam tohoto představení vydán na DVD jako XVI. pokračování divadelní série v příloze časopisu Reflex.

Nejnověji se Shakespearovým dramatem nechali inspirovat Jiří Stránský a Jakub Špalek, kteří spolu napsali hru o posledních dvou měsících před tím, než TO začalo - „Claudius a Gertruda“. Dozvíte se v ní o tom, co předcházelo zavraždění otce Hamleta, co se odehrálo ve vztahu mezi Gertrudou a Claudiem, proč Hamlet je tak dlouho pryč z Dánska na studiích a proč odmítl dánskou korunu. A to vše na prknech již jednou zmíněného Divadla v Celetné v produkci Spolku Kašpar, kde můžete hru srovnat i s převážně klasickou inscenací původního Shakespearova textu.

Na závěr ještě jedno upozornění na představení Hamleta, které je v současnosti na repertoáru pražského divadla, tentokrát Dejvického divadla. Zde se hraje Shakespearův Hamlet bez historických kostýmů a rekvizit pro diváka, který text zná a chce přemýšlet o tom, co mu v něm zatím uniklo. Dovolím si ocitovat dva postřehy inscenátorů: “Co kdyby Ofelie nebyla žádná naivka? Je nezávislá, inteligentní, stále atraktivní, přitahuje muže a ví o tom. A co kdyby přízrak byl mnohem více skutečným Hamletovým otcem? Je to muž, který opravdu trpí Gertrudinou nevěrou a svému synovi se svěřuje se svou bezradností. Sedí s Hamletem vedle sebe, mlčí a pozorují noční oblohu ...”

V Dejvicích dramaturg K. F. Tománek a režisér M. Krobot připravili současného Hamleta, který není o mocenské manipulaci, o pomstě, ale předně o rodinných vztazích, tématu, které původní text jistě také obsahuje, ale ještě ho nikdo takto nečetl. Dejvický, poněkud civilní Hamlet se tak stává “hrdinou, kterého nikdo nepotřebuje”.

Jsou literární postavy, o kterých se říká, že jsou “everymany”, věčnými postavami, se kterými se může každý ztotožnit a které umožňují hledat stále nové obsahy a výklady. Hamlet je možná prototypem těchto postav. Tak hodně štěstí při srovnávání – různých inscenací i vlastních postřehů a zkušeností.
Další články autora:
03.02.2012 Jak získám Fučíkův odznak 4: “..., ale já věřím na víly.”
02.12.2011 Jak získám Fučíkův odznak 3 - dokončení minulé části
20.11.2011 Jak získám Fučíkův odznak 3
13.07.2011 Jak získám Fučíkův odznak 2
09.06.2011 Jak získám Fučíkův odznak
02.02.2011 ZAMYŠLENÍ STĚHOVACÍ aneb co bychom už rádi v divadle neviděli, ale vyloučit to nemůžeme
02.07.2010 Klasika neklasicky aneb Proč si vyprávíme dokola stále stejné příběhy?
26.02.2010 Patří blázni do hlediště nebo na jeviště?
09.12.2009 Loutkové divadlo v postloutkové době
09.12.2009 Věda na jevišti nemusí být věda (a už vůbec ne nuda)
zpět
  
Hledáme

herečky
herce
režiséry
zvukaře
osvětlovače
švadleny

kontaktujete nás na telefonním čísle
739 017 581
nebo napište:
infodivadylko-nadlani.cz

© Divadýlko na dlani 1998 - 2022 | Webmaster